Studijní knihovna k přípravě na První svaté přijímání

Nejprve si poslechněte toto audio.

Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: »Vždyť jste přece o tom ode mne slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní.« Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: »Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?« On jim však řekl: »To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.« Sk 1

Duch Boží potřebuje místo, kde může prostor pro hnízdo, aby mohl vyvézt svá mláďata. Hnízdo si tvoří z balastu našich slabostí. Ježíš se celou dobu nechává vézt Duchem Božím. A když Ježíš prosí o Ducha Svatého, pak nás k tomu vede a je to pro nás velmi důležité. Pán si to přeje, abychom jednali v pravý čas, hledali Boží království a usilovali to plnit Boží vůli, tak dostaneme všechno co potřebujeme a ještě více. 

Proto s nimi Ježíš nevede dialog, ale říká – Dostanete Ducha svatého a budete mými svědky. Být křesťanem je poslání, do nejdeme sami. Ale s těmi, kteří jsou kolem nás. Církev je zde proto, aby evangelizovala. Když církev nevýjde ze sebe, onemocní a propadne se do duchovního zevšednění. Nejhorší je to, když žijeme zcela světským životem pro sebe a chodíme do kostela, ale s duchem svatým nemáme nic společného. S Duchem Božím pak souzní rozměr evangelizace, tedy pomyslně práce. Zde je důležité uvědomit si, že evangelizace není práce. Je to vyjádření odpovědi lásky. Otec si nemohl nechat Lásku pro sebe, proto poslal Syna a my v Duchu svatém co nám otevírá oči, abychom žili skrze něho s ním a v něm. Propůjčit Duchu svatém sama sebe. 

Osobní svědectví života, je nejlepší forma evangelizace. Vytváří autentičnost, která se nedívá na sebe, ale soustředí se na rozměr toho kam vede duch Boží. Apoštolové hlásali o zkušenosti s Ježíšem, to připravovalo půdu pro přijetí Ježíše jako svého Pána a Spasitele. 

Charizma je dar Boží pro život ve službě bližním. Bůh ví k čemu mě povolal a on mi dá dar, který potřebuji jako milost Boží. Jako společenství, které roste v Bohu, je důležité vnímat pokušení v tom, že si z charizmat uděláme modlu, díky které může růst naše pýcha a namyšlenost. Obranou nám může být právě 1.Kor 13 kap., i kdybych měl vše co je ve světě, víru měl v nejvyšší míře tak, že bych hory přenášel, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje… V těle Kristově je naprostá rovnost co do důstojnosti, co do účasti na Duchu svatém je to trochu jiné u duchovního a jiné u rodiče a jiné u dítěte. Dary nám jsou dány zcela zdarma. Mohou nám být odejmuty i navráceny.

Jde o to jak rozvíjím své charismata. Podívejme se na postavu Panny Marie, která zakusila plnost Ducha Svatého, bez komplikace našich slabostí. Proto se na ní obracíme, aby nás vedla k Ježíši, abychom vždy u něj nalezli pomoc a u ní ochranu. Maria měla pro církev nádherné charisma, byla naprosto sjednocená s Ježíšem žít a zakoušet s ním jeho bolest a utrpení. Bůh dal tuto milost právě Marii.

Všichni chtějí abych byl silný, uzdravoval je, pomáhal na cestě Ale odchází, když mě vidí být slabým a nedokonalým. To Duch svatý nám dává sílu překonávat každou zkoušku a obstát v každé situaci, která přichází v našich povoláních. Vyprošujme si tedy pro následující dny požehnání pro to, co pro nás získal na kříži, a v Duchu Božím buďme misionáři Boží lásky k nám.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Řím 5,3-5

Boží láska je jako dar, který Bůh dává v neomezené míře. Nepřítel přichází, aby nás o tento dar obral. V našich životech je mnoho zranění, kdy jsme naráželi na představy lásky druhých. Když budeš takový a takový, budu tě mít rád/a. Když nebudeš, pak bude zle. Představa nezištné lásky spočívá v tom, co zakusíme jen u Boha. Bůh nás miluje zcela nezištně a dokonale. Proto zaplatil největší cenu za to, abychom my mohli žít s ním navždy. Žít v přítomnosti Ježíše je nezbytný předpoklad pro přijímání Ducha Svatého. Z něj je potřeba čerpat posilu pro situace, které život přináší. Nikdy nejsme na nic sami. Každá situace má několikero řešení, ovšem ne vždy je dokážeme vidět všechna. Proto zde jsou přátelé, se kterými můžeme sdílet své utrpení a bolest. 

Na prvním místě je náš bratr Ježíš, jemu můžeme svěřit svůj život třebas skrze novénu odevzdanosti. Také to, co jsme prošli první půlrok seminář Otcovo srdce, kde bylo možné poznat Otcovu lásku. Někdy je náročné přiznat si svou slabost skrze sv. smíření, doporučuji si pustit zamyšlení nad tím co je, a co není a nemá být svátostí smíření: Sv. smíření. Ono i tato svátost by měla být největším projevem setkání s Bohem ve své nahotě, takoví jací jsme a dovolit Ježíši, aby nám umyl nohy. Tak se nám může stát láska, radost, pokoj, vlídnost, tichost a jiné ctnosti vlastními. 

To Duch svatý je dárce života. Dává nám vše pro život v duchu a pravdě. Stravuje naše sobectví a pýchu v nás. Noří duši do slávy Božského života. Ježíš říká na adresu některých lidí „Mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší.“ V těchto slovech se může najít každý z nás. Co je to, co nám odvrací pohled od Boha? Každá odpověď bude originální, protože každý jme pokoušeni v různých oblastech a etapách života. Napojme se na Ducha svatého, poznejme charizmata, která jsme přijali od Boha a která je potřeba rozvinout. Žehnám nám k tomu ať jsme synové a dcery světla, plně napojeni na Boha a s ním spolupracovali na naší spáse.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Milovaní, začala nám velikonoční doba a vstoupit do ní můžeme zamýšlením nad Duchem Svatým, třetí Boží osobou. Většina z nás jsme byli biřmováni a tak se můžeme ohlédnout trochu zpět a zhodnotit jak jsme na tom s našimi charismaty. Dary ducha jsou sice rozmanité ale je jen jeden Duch. Duch Svatý je dárce života, oživuje kamenná srdce, srdce, které ztvrdly a jsou uzavřená. Zítra budeme slavit neděli Božího milosrdenství, což ukazuje na Boží lásku, která se slitovává nad hříšníkem a vyvádí na světlo. Před Bohem se nemusíme skrývat, on není zlý. Chtěl bych nás povzbudit k obnově svého vztahu s Bohem. Prosme o dar Ducha Svatého aby nás vedl v těchto časech k cestě na hlubinu. Abychom stáli pevně v těchto pravdách, jak nás vede pater Pio: 

1. Aby nám dával stále více poznat vznešenost našeho povolání. Abychom mu patřili v čase i ve věčnosti, aby se naše duše vznášela v Boží lásce. Je darem být křesťanem. Je dobré do tohoto tajemství pronikat a nechat se jím proniknout.
2. Prosme, aby nás DS stále osvěcoval ohledně nesmírné velkoleposti, věčného dědictví, k němuž nás zaměřuje dobrotivost našeho Otce, když náš duch proniká do těchto tajemství, vzdaluje nás to pozemských lákadel. Mít vidinu naší spásy, vědět kde směřujeme a vnímat to, že se tam setkáme společně. Bůh se na nás těší. To je rozměr Boha v nebi. Každá bolest jednou skončí, ale novost života nás čeká v nebi. Tam Bůh setře každou slzu z očí. Víra v život věčný je velmi napadána. Jen proto aby nepřijali Ježíše. Člověku se nechce namáhat, nechce se mu pracovat na své spáse. Lidé odmítají křesťanství, protože si myslí, že nejsou schopni dosáhnout nebe. Prosme tedy DS ať pronikneme do této milosti.
3. Jsme hříšníky, ale nekonečně milovaní a přijímaní

Ale – jak stojí v Písmu – my zvěstujeme to, ‘co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují’. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží. Kdo z lidí zná lidské nitro? Jen lidský duch, který je v člověku. Tak ani Boží nitro nezná nikdo, jen Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha. Tak můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem. O tom také mluvíme – ne ovšem slovy, kterým učí lidská moudrost, ale tak, jak tomu učí Duch, takže nauku pocházející od Ducha také vyjadřujeme řečí od něho vnuknutou. Ovšem člověk se schopnostmi pouze přirozenými nepřijímá ty pravdy, které pocházejí od Božího Ducha. Zdají se mu hloupé a nemůže je pochopit, protože ty věci se dají posoudit jen s pomocí Ducha. Ale člověk produchovnělý může vynést úsudek o všem, sám však nepodléhá úsudku nikoho. Neboť ‘kdo poznal myšlenky Páně tak, že by ho mohl poučovat?’ Avšak naše myšlenky jsou myšlenky Kristovy. 1. Kor 2, 9-16

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: »Chápete, co jsem vám udělal? Jan 13,12

Tajemství se nedá vysvětlit, dá se však prožít. Když jsme účastni mši svaté, jsme účastni největšího tajemství, které můžeme prožívat. Jde o vztahovou svatební smlouvu, kdy Ježíš prostřednictvím eucharistie je ženich. My jsme jako nevěsty, které mají vyjádřit lásku Ježíši tím, že jej přijmeme se vším všudy jak utrpením, tak vzkříšením jako On nás.

Hrozí nám však smrt. Když si pro osobní hřích, který nechci vyznat skrze sv. smíření, nebo s ním skoncovat alespoň ve vnitřní touze, myslíme že nám Bůh odpustí, velmi se mýlíme. Odpustit nelze dva druhy hříchu: první z nich je ten kdy uvěřím lži, která říká, že mi Bůh nikdy neodpustí. Zpochybňujeme tak Boží lásku a všemohoucnost. Druhý případ vyplývá z podobného – vím, že hřeším a dělám věci, které bych neměl, a přesto toho nelituji a nechci se změnit, i když poškozuji sebe i druhé. Jsou to dva příklady, kdy není možné přijat odpuštění. Za oba postoje si může člověk sám, vlastní vinou se rozhodujeme, že nechceme žít s Bohem. Lze to nazvat pýchou. Neopakujme chyby minulosti a jako nevěsta neřekneme Ježíši ne. Nepřijmu tě. 

Výsledek takovéhoto postoje spočívá v tom, že nám hrozí věčná smrt v sobectví a pýše. Když nebudeme přistupovat ke svátostem zodpovědně a se vší úctou a láskou k Ježíši, hrozí nám nesmírná povrchnost.

Ježíš jim řekl: »Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jan 6,53-56

 Náš život je velmi krátký na to, abychom se s Bohem naučili žít a milovat Ho i svého bližního jako sebe sama. Hřích se nedá ničím ospravedlnit, je možné jej vyznat a litovat. Tím můžeme zakusit Boží blízkost a jeho lásku, která se projevuje nejen v odpuštění, ale také v posile dál již nehřešit. Za dva týdny budeme slavit Velikonoce a bylo by moudré se připravit na dobrou zpověď. Neznáme čas ani místo kdy nás Pán povolá, ale učí nás, abychom byli připraveni. Nebojme se a přijměme jeho pozvání k hostině v hodnosti, k jaké nás povolává. 

Nelze oddělit vlastní oběť od eucharistie. Nelze milovat a zároveň netrpět. Uvedu určitý příměr: když se někdo zamiluje do druhého pro užitek, který z něj má (je krásná/ý, bohatá/ý) je to stav, ne lásky do druhé osoby, ale do věci, nebo zdání co vidíme. Takový vztah je stejně povrchní, jako když se necháváme vláčet hříchem sem a tam, kumulujeme si jeden na druhý, a tím se z jednorázového hříchu stává hřích zvykový. Nemáme již nad ním kontrolu a odmítáme pomoc živého Boha. Ježíš přišel, aby miloval a zachránil ty, kteří chtějí. Nemůže zachránit posluchače, kteří nechtějí Jeho způsob uzdravení a pomoci.

1. Chci přijat uzdravení od Ježíše?
2. Dovolím Ježíši aby vstoupil do mých ran?
3. Věřím a vnímám, že mě má Ježíš moc rád?

Nikdo z nás není hoden ani si nezaslouží přijat eucharistii, ale Ježíš si nás očišťuje a posvěcuje pro samotné přijetí a spojení s ním. V daný okamžik jsme v plné lásce živého Boha. To, co je podstatné je úcta, která náleží Ježíši. Přestaneme-li si vážit Ježíše, pak je otázkou, jaký vztah s ním máme a chceme mít. Vztah s Ježíšem nemůže být založený na nedůvěře. Na zneužívání jeho lásky. Naší odpovědí na jeho lásku má být láska projevená v důvěře. Vděčností se tvarujeme pro spolupráci s Bohem na naší svatosti. 

Vyprošuji nám ať se nebojíme v těchto dnech oslovit kněze, pokud jsme nebyli již dlouho u sv. smíření, aby nám pomohl se připravit na dobrou svátost smíření a my mohli zakusit Boží smíření a lásku, kterou tento svět nemůže nikdy dát.

K tomu nám žehnám a vyprošuji vše dobré.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Ježíš mu na to řekl: »Šimone, rád bych ti něco pověděl.« On na to: »Jen mluv, Mistře!«

Za pár týdnů se nám pomalu bude probouzet jaro k životu. Znamená to, že duch bude viditelně pracovat na rozkvětu všeho, co spalo zimním spánkem. 

Slovo žij a buď se nám má stát povoláním živého Boha k tomu nejen abychom žili my. Nýbrž abychom byli také prostředníky Božího slova tomuto světu.

Dnešní doba má dva veliké problémy. Prvním problém je rychlost. Snaha vše urychlit, zkrátit a rozmělnit. Ovšem některé věci nelze urychlit, jinak to bude mít nedozírné důsledky na nás, nebo na okolí.

Druhý velký problém je zahlcenost informacemi. Denně posloucháme zprávy, nebo je čteme na sociálních sítích, nebo rozhovorů. Pak je zázrakem, když se knězi podaří oslovit farníky tak, aby se to dotklo jejich srdce. 

Jsou pak lidé, kteří se naučili na mši svatou připravit četbou textů dané bohoslužby. Tak se stávají vnímaví na slovo Boží a mají připravené místo na zasetí dobrého semena. 

Máme třetí týden postní doby, a tak bych nás chtěl povzbudil k tomu, aby jste se pokusili učinit 2 krásné zkušenosti. První již byla zmíněná, a to je přečíst si třebas ráno text Božího slova daného dne. (Je možné využít aplikaci Misál 2022/2023, nebo Zamyslenia – slovenská podoba ranní a večerní modlitby na 5 min.) 

Druhá je přijít dříve na mši svatou a pokusit se ztišit své nitro, třebas modlitbou růžence, nebo křížovou cestou, nebo i tichem. Jde o to, vzbudit v sobě touhu setkat se s Ježíšem. To co nás od této touhy vzdaluje je právě ona zahlcenost a laxnost pro Boží věc, která nám bere naději a nadšení. 

Víme, že mše svatá je přeneseně rande s Ježíšem, a jen si vzpomeňte co jste všechno dělali, když jste se na rande připravovali. To byla příprava, pro vašeho milého/milou, kdy nebyla překážka, kterou by nebylo možné překonat. 

Žehnám Vám a vyprošuji vše dobré v našem postním úsilí.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Když jsem se ve svých deseti letech rozhodl věřit v Boha začal jsem chodit do náboženství. Poznával jsem slavení eucharistie jako setkání s druhými kolem oltáře. Střed byl eucharistie, to ostatní byl tzv. bonus, na který jsem se moc těšil. V naší farnosti (Poruba) bylo hodně společenství rodin, ministrantů malých, středních a velkých. Scholičky a scholy, společenství mládeže. Jezdívali jsme na víkendovky, prožívali jsme spolu mnoho krásných chvil.

Bylo úžasné, že se nám věnoval náš kněz a prožíval s námi to, co jsme prožívali my. Byl přítomen na všech akcích a my jsme se na něj těšili. Základní prvek eucharistie je společenství lidí, kteří se znají, prožívají spolu chvíle jak v tom vnějším, tak i v tom vnitřním životě. Často vnímám, že máme prožívat společenství víry, ale nevíme o sobě nic. Nevíme, zdali ten, vedle kterého právě v kostele sedím, neprochází krizí víry, a nebo neprožívá bolest ze ztráty. Nebo nevíme, zda vedle mě nesedí člověk, který rezignoval na boj s hříchem a přestal chodit ke svátostem a potřeboval by modlitbu a povzbuzení, aby to nevzdával a začal bojovat o pravou lásku. Pravá láska je viditelná na oltáři. Ježíš nám při každé mši svaté zjevuje svou lásku tím, že se stále nechává křižovat pro naše hříchy. Hřích je Ježíši odporný, ale hříšníka Ježíš miluje. Pochopit tento vztah je tajemstvím, které se dá prožít, nedá se vysvětlit. Co tím chci říci? Že to, jak pečuji přes týden o svůj vztah s Ježíšem se projeví při nedělní bohoslužbě. S čím přicházím k Ježíši, abych mu daroval, obětoval, prosil o odpuštění, prosil za svého bratra nebo sestru, kteří prochází krizí? 

Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest, neboť nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvěle bílého kmentu« – kmentem jsou dobré skutky věřících. A dále mi řekl: »Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!« Zj 19, 7-9

Ježíš vidí naše utrpení a bídu slabosti. Nepřichází proto, aby nás soudil, ale aby nás očistil a posvětil. Záleží na nás, s jakým postojem budeme přicházet na mši svatou. Podle toho pak bude Ježíš přistupovat ke každému z nás. Jak je ve zvukové nahrávce podle Gabriely Bossiové. Všichni jsme pozváni, od nás se očekává, že přijmeme pozvání od Ježíše k svatební hostině. Otevřeme mu svá srdce a necháme Ježíše, aby nás uzdravil a proměnil. Pojďme začít prožívat mši svatou jako pozvání na svatební hostinu, kdy my jsme nevěstou pro Ježíše a On je naším ženichem.

Žehnám vám

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Každý z nás jsme v určité chvíli našich životů poznali, když jsme něco neudělali dobře, nebo pokazili. Jako děti jsme byli nevinní, ale v dospělosti mají naše chyby následky. Často to bývá poničený vztah s tím, na kterém mi záleželo. Na prvním místě našich životů je to často náš vztah s Bohem. Každý známe desatero a víme co nám říká. Ne vždy se nám daří jej uplatnit v životě na sto procent. Pro hudebníky by se dalo říci, že kdykoli porušili desatero, tak jakoby zahráli úplně jiný tón v symfonii našeho života. 

Pro opraváře čehokoliv, je to jako poloviční oprava založená na tom, že někde použijeme díl z něčeho jiného, který se tam vůbec nehodí. Tím můžeme daný stroj znehodnotit úplně. 

Často si můžeme připadat, že žijeme ve třech světech. Jinak se chovám před kamarády, jinak před lidmi na veřejnosti, jinak před manželkou nebo biskupem. Jako bychom žili několikerý život, vnitřně rozdělený. Jak z toho ven? 

Zahoďme každou masku nebo přetvářku a buďme sami sebou. Takoví jakými nás chce mít Bůh a ne ti druzí. 

Ne někdy náročné volit si cestu pravdy, je pro nás ovšem velmi důležitá. Žít ve lži není zrovna bezpečný prostor, protože když se pozná pravda, pak by se člověk nejradši propadl hanbou. 

Je velmi potřebné učit se správně zpytovat svědomí. Naše svědomí nám má pomáhat moudře volit to Boží a utíkat od toho co od Boha odvádí. 

Například, říkáme si dnes je teplo a tak krásně, nepůjdeme na mši svatou, ale pojedeme na výlet do přírody, Pán Bůh nám to pro jednou odpustí. 

V této větě je několik pravd a lží. 

• Pravdou je, že Bůh nám připravuje každý den, abychom s ním den začínali. Zvlášť v neděli. Bůh chce, abychom se s ním radovali i v přírodě. 
• Lež je, že se obelháváme a před Bohem ospravedlňujeme své jednání.
• V podstatě říkáme „Bože nestojíš mi za to abychom ráno vstali a navštívili tě“ protože jsme leniví a šli jsme pozdě spát a nechtělo se nám vstávat. A teď jít na mši, by znamenalo, že je půl dne pryč a už nic nestihneme. 
• Bůh nám nemá co odpouštět v tom smyslu, že to my se necháváme okrást o jeho přítomnost v nás, my si vlastně škodíme, když nejdeme na mši svatou, ale ano, Otce to velmi zraňuje, když dáme přednost sobě a ne Jeho Synu. 

Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: »Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: ‘Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!’- Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: ‘Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.’ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: ‘Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?’ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‘Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů. ‘Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených!« Mt 22

Kdy je tedy těžký hřích hříchem? Když se svobodně a dobrovolně rozhodneme jednat proti Bohu ve vážné věci. Může nám k tomu pomoci tato stupnice

1. Myšlenka
2. Bavit se s myšlenkou (rozvíjet jí ve svém srdci)
3. Boj volba Ne
4. Nebo volba Ano 
5. Realizace dané myšlenky

Do třetího bodu se bavíme o duchovním zápase mezi tělem a duchem, tedy nehřešíme. Ale jakmile schválíme danou myšlenku ve svém srdci, i kdybychom ji nevykonali máme na duši těžký hřích. Je potřeba jej vyznat. Tak kde Boha do svého nitra pustíme, tam je možné dosáhnout zázraku. Tam, kde si chráníme našeho medvěda, tam bude zlý stále zneužívat naší slabosti a bude nás tam pokoušet nejvíce. 

Vyprošuji nám před postní dobou, abychom zkoumali svá srdce ne pohledem „co jsme zase udělali špatně“, ale pohledem Otce, pohledem říkajícím 

„Kde se mohu ještě zdokonalit v lásce?“. Ať se nám to daří.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Naslouchám Bohu?

Za den se nám naskýtá mnoho vnějších podnětů, které nám mohou krást čas. Dnešní doba není jednoduchá, nejbližší co máme po ruce je náš mobil, který nám mnohdy bývá zdrojem informaci. Informace, které do sebe dostáváme dnes a denně nás mohou buď formovat, nebo deformovat. Média jsou dnes zmítána mnoha informacemi a dezinformacemi. Každý z nás se učíme rozlišovat na základě vlastní zkušenosti, nebo zkušenosti těch, kteří jsou kolem nás. Nedávno jsem si uvědomil, že informační kanály z nichž čerpáme utváří naše smýšlení. Kdybych četl prorusky nastavené kanály, budu smýšlet jako ruský občan nadávající na Ameriku a imperialismus. Budu-li naslouchat proamerickým kanálům, pak budu negativně nastavený proti Rusku a oligarchům, potažmo komunismu. 

Nebezpečná situace může nastat, když přejímáme informace od druhých, aniž bychom použili kritický aparát. Tedy ověřili si, zdali přijatá informace je pravdivá, nebo není. 

Převedeme-li si to na svůj život, pak je otázka „čemu, nebo komu nasloucháme?“ Naslouchám více potřebě vlastního těla, nebo ducha? Přirozená stránka těla nás vede k tomu ať si neděláme větší námahu v neděli, než je třeba. Raději jeď na výlet s rodinou a buď s Bohem v přírodě. To je přirozenost lidská. 

Duchovní smýšlení a život podle ducha by byl vypadal „musíme ráno brzy vstát, abychom mohli jít na mši svatou, a pak si uděláme krásný výlet do přírody, kde můžeme Boha chválit. K tomu je potřeba dorůstat a učit se, že užitek ze mše svaté v neděli je několikerý. 

Uvědomujeme si to?

• Bůh se nám dává jako ženich zcela a bezvýhradně, účastí na mši svaté se snažíme dát se mu taktéž bezvýhradně jako jeho nevěsta.
• Společenství, jehož jsme součástí se tvoří setkáváním a sdílením.
• Boží slovo, které vychází z úst laiků a kněze, čtení a evangelium, se nikdy nevrací bez užitku, ale předpokládá se připravenost k prožití mše svaté.
• Promluva kněze má být rozvinutím slova a vhledu pro dnešní dobu, Nešvar doby může být, když kněz jen opakuje zprávy, které si načetl z internetu, nebo slyšel ve zprávách. Pak se může stát, že lidé místo povzbuzení a útěchy, slyší jen to, jak je člověk špatný, jak je svět špatný a vše je špatné. O takovém slovu, není možné říci, že je slovem Božím, neboť Boží slovo je úzce spojeno s evangeliem, tedy dobrou zprávou. Zprávou, která ukazuje na to, že i když je to těžké a náročné, tak to má veliký smysl. 

Schopnosti rozlišovat je potřeba se učit. Rozlišování se odehrává v čase, kdy se modlíme a ubíráme se k tomu co je Boží, ne tohoto světa. Když si najdeme čas k krásné modlitbě v tichu s Božím slovem, pak jsem schopen/á nalézt poklad, který mi nikdo nemůže vzít. Přeji nám ať se snažíme sytit dobrým slovem. Nenechme se ovlivňovat tímto světem a odrazovat od toho co je Boží, Bohu libé a milé. 

Modleme se tak, ať si z každé naší modlitby něco malého odneseme.

Ti, kdo žijí, jak chce tělo, usilují jen o věci tělesné; kdo však žijí, jak chce Duch, o věci duchovní. Snahy lidí tělesných vedou ke smrti, snahy lidí duchovních k životu a pokoji. Proto snahy lidí tělesných stojí v nepřátelství s Bohem, neboť nejsou podřízeny Božímu zákonu, ba ani být nemohou. Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás. Nuže bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít. Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: »Abba, Otče!«Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti.Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Řím 8, 5…

Žehnám Vám

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Duch Svatý se projevuje skrze modlitbu

Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. 1Kor,7-11

Charismata jsou dary Ducha Svatého. 

1. Jak v sobě můžeme objevit dary Ducha Svatého?

Jedině praxí. Mít dar moudře věci chápat je potřeba pro učitele, nebo umět naslouchat a mít dobré slovo pro druhého se hodí do služebných profesí (lékař, kněz, sestra i učitel aj.). Jak přijdu třebas na to, že mám dar uzdravení? Třebas tak, že se budu modlit o dar zdraví pro někoho a on se uzdraví. S každým darem se pojí úzce pokora a láska. Některé věci je dobré si nechat jen pro sebe. Skromně přijat dary od Boha, neboť Bůh své dary dává maličkým, aby se projevila ještě více jeho moc a aby se Bůh skrze maličké oslavil. Dar modlitby je pro děti velmi potřebný. Už skrze rodiče se děti učí modlitbě a vytrvalosti, která je nezbytná pro duchovní růst. Jsou v životě situace, kdy se nám nechce modlit, jsme zahlcení prací a starostmi o rodinu a modlitba je tak mnohdy odsouvána do pozadí. Někdy se však skrze krizi v životě můžeme navrátit k tomu co má opravdu smysl. Vidět v modlitbě smysl je mnohdy těžké, ale zkušeností a dobrým zvykem si modlitbu můžeme nastavit jako jednu z priorit, bez které je těžké začínat den, nebo jej končit. 

Modlitba jak jsme si již řekli má mít charakter rozhovoru s Bohem, takto je potřeba vést děti. Začínají se učit základní modlitby Věřím, Otče náš, Zdrávas Maria, pod ochranu tvou, Zdrávas královno, sláva Otci … jsou to společenské modlitby s vlastní dynamikou a krásou. Mají nás vést do hlubšího vztahu s Bohem, kdy se modlitba transformuje, tedy přetváří do osobního rozhovoru. Byl jeden člověk, který když jezdil autem sám, tak se cestou bavil s Ježíšem a když byl jednou na přímluvné modlitbě, tak jedna z přímluvkyň mu řekla „Ježíš ti děkuje za to, že se s ním bavíš při cestách“. Věříme ve svět viditelný i neviditelný, to znamená, že skutečná realita se odehrává na jiné rovině našich životů. Modlitba má být prostředkem k setkávání se s Bohem v té skutečné rovině duchovní. Můžeme celý život chodit do kostela, ovšem to nemusí znamenat, že se skutečně modlíme srdcem. Maria nás pozívá k tomu, abychom se modlili srdcem, ne jen tak povrchně odříkávali odpovědi, nebo slova, ale aby se v nás Slovo přetvářelo v život s Bohem už zde na zemi. Přeji nám, ať v našich životech objevujeme krásný rozměr modlitby srdce a pramen života ať z nás teče k těm kolem nás, kteří to nejvíce potřebují. Prosme o Ducha svatého ať nám v tom pomáhá. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému…

Žehnám Vám

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Modlitba

Milovaní, než vstoupíme do doby postní, začneme těmi nejzákladnějšími kameny duchovního života. První z nich je modlitba. Modlitba se nedá omezit na určité metody a způsoby, že bychom řekli „já se modlím růženec a tam se setkávám s Ježíšem a to musí dělat druzí také, protože to stojí za to“.

Modlitba má mnoho podob, má mnoho způsobů a u každého je jedinečná. Nedá se tedy říci, že ta a ta metoda je ta jediná správná. Z vlastní zkušenosti vím a poznávám, že modlitba má vývoj, jako první modlitbu jsem se naučil modlitbu věřím v Boha, pak Otče náš a další, je to ústní modlitba, která nás vede a učí vytrvalosti i trpělivosti. Nesmí to však zůstat jen u ní. Proměna a vývoj se často odehrává v krizích života. Tam se člověk začíná učit modlit srdcem, modlit se srdcem je druh modlitby, která zceluje člověka a sjednocuje jej s Bohem v utrpení, které prožívá a proměňuje se ve vzkříšení a hluboký pokoj.

Hledejme tedy společně pestrobarevnost dialogu ať už s Bohem, nebo se svým manželem/kou, dětmi, kolegy či sousedy. Nenechme se od dobra odradit nabitým předsudkem, nebo rezignací.

Položme si pár otázek:

1. Jaká je má modlitba? 
2. Modlíme se doma společně?
3. Co by mi pomohlo k tomu, abych si našel více času na modlitbu?
4. Dá se práce vnímat jako modlitba života?
5. Byl jsem někdy na exerciciích, vím co je to?

Sir 35:17: Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde.

Jk 5, 14-16: Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte se tedy vzájemně ze svých hříchů, modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého! 

Zj 8, 3 – Jiný anděl přišel a postavil se k oltáři; v ruce měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je položil s modlitbami všech věřících na zlatý oltář před trůnem.

K tomu abychom zachytili Boží slovo, první z předpokladů je potřeba se učit ztišit ať už vizuálně, nebo zvukově. Nemít žádné kulisy, které by mě rozptylovaly. Zkuste si tedy tento týden udělat cvičení a najít si 20 min, kdy se ztišíte a až přijde tzv. „nuda“, nebo nutkání, ještě to jsem neudělal/a, a to, tak tiše říkejte „Pane Ježíši zcela ti to odevzdávám, postarej se o to ty“ a pak se o tom zkusíme při setkání 22.1.2023 pobavit a sdílet, zda-li se něco posunulo nebo ne.

Děkuji a budu se těšit na viděnou.

Žehnám Vám

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Lk 15 – muž měl dva syny. Jeden věřil, že ho otec miluje, ale druhý to ani nevěděl a nepoznával. Ale udělal si zkušenost s Otcovou láskou.

Lk 16 – pohledem světa nedává smysl, ale Boží perspektivou so smysl dává. 

Řekl také učedníkům: »Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš. ‘Správce si řekl: ‘Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství. ‘Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‘Kolik jsi mému pánovi dlužen? ‘Odpověděl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát. ‘Pak se zeptal druhého: ‘Kolik ty jsi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto korců pšenice.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát. ‘Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla.

Jde o vztah služebníka a Pána. Pán nechválí služebníka za nepoctivost, ale za prozíravost. Že skrze nespravedlivý mamon zlepšil vztahy s jeho dlužníky. 

Vše, co člověk má, přijde mi, že máme k tomu abychom to využívali k rozvoji a užitku svému i bližních. Každý náš skutek má být rozměrem Božího jednání. To znamená, že je důležité být i pravdivý. Někdy nás totiž druzí mohou zneužívat, aniž by si to sami uvědomovali. Je dobré mít tři stupně ano. 

Malé ano znamená – přijde někdo, že se mu pokazilo auto. Neznáte ho, tak mu dáte číslo na dobrého automechanika a tím projevíte malé ano. 

Trochu větší ano – znamená, že přijde vaše sestra nebo dcera, že se jí rozbilo auto. Tak jí odvezete do servisu a než se opraví, tak jí půjčíte své. 

Veliké ano – manželka řekne, že je auto nějak rozbité, a že je potřeba jej opravit, a vy si říkáte, že je potřeba, aby manželka měla bezpečné a spolehlivé auto, tak jdete a koupíte nové auto své manželce. 

My nejsme schopni pomoci stejným způsobem všem, dříve či později bychom asi vyhořeli. Ale jsme schopni druhým naslouchat, ovšem někdy stojí za to říct, že dotyčnému nejsem schopen pomoci tak, jak ode mne dotyčný očekává, ale mohu se za něj pomodlit a odevzdat tu záležitost Bohu. Nebojme se měnit své priority a cíle, protože to je život s Bohem. Je to dobrodružství a rozmanitost lásky. 

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Slabost jako strach ze selhání. Naše hodnota není závislá na tom, co děláme, nebo neděláme. Naše hodnota spočívá v tom, že jsme. Možná si řekneme, ale co mám dělat? A Ježíš nám říká jediné pravidlo: 

Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: ‘Miluj svého bližního jako sebe’. Gal 5,14

Někdy to vyžaduje odvahu dělat věci, které jsou nad naše logické smýšlení, ale pak to stojí za to.

Byl jsem ještě bohoslovec, a neděle byla pro člověka. Tehdy jsem to vnímal ještě tak, že si mohu zajet nakoupit na další týden něco co potřebuji, ale nastoupil jsem do tramvaje a ta odbočila jinam, než jsem měl v plánu. Vystoupil jsem u Flory, kde probíhal knižní veletrh. Vstoupil jsem, a tam byla jako hlavní trhák pro lidi – ďáblova bible – hmm… řekl jsem si, že je škoda, že tam není ta Boží. Šel jsem dále a prošel jsem si celý veletrh a v tu chvíli jsem slyšel, jak jedna žena, která napsala už svou druhou knihu říkala, že mladí lidé, když se žení a vdávají, vůbec nejsou schopni dát své slovo někomu druhému na celý život. Sedl jsem si vzadu na židli a dal se do řeči s jedním postarším pánem. Řekl mi o té ženě, že je už rozvedená a že nemá tak dobrý život jaký by si přála. Bylo mi jí líto, protože jsem vnímal, že z ní mluví zklamání, bolest a hořkost, před kterými by chtěla varovat mladou generaci. Chápal jsem jí, to její zranění však nemůže vest k tomu, že vezme právo svobody volit si cestu života pro mladé. Přihlásil jsem se a vysvětlil jí, že slib, který dává člověk Bohu nebo své manželce či manželovi, nemůže devalvovat svou zraněností. Snažila se z toho vybruslit, ale bylo potřeba se obhájit a obhájit podstatu svatebního slibu: 

Já N odevzdávám se tobě N a přijímám tě za manželku, slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé, k tomu ať mi dopomáhá Bůh. Amen.

Byl jsem tehdy ještě hodně ustrašený, nechápal jsem, že se nikdo z přítomných starších neozval, ale vnímal jsem, že to byla škola lásky, zda naslouchám Bohu, zda chci hájit základy lásky a zpětně mohu říci, že ten pán s kterým jsem se předtím bavil byl anděl. Po druhé řeči jsem odešel, neboť jsem věděl, že co jsem měl říci jsem řekl. 

Tak se kdokoliv z nás může stát prostředníkem Boží lásky. Ne jen v tomto rozměru. Může to být rozměr charisma – daru který jsme od Boha přijali a který nám je dán ke službě bližním. Pro někoho je dar slova, někoho dar otcovství, nebo mateřství, pro jiného dar uzdravení, poučení, péče, naslouchání, pokoje, a mnoho jiných darů. Dary máme ke službě, ne pro vlastní prospěch. 

Proto bych nás chtěl povzbudit, abychom prosili o ten největší z darů, dar Ducha Svatého. To on nás vede k odvaze, dává sílu následovat Boha, i když je to velmi těžké a náročné. Ale stojí za to, přinést oběť vlastního času, projevu služby, obětí, naslouchání pro ty, které máme zatím kolem sebe. Tak můžeme objevit poklad, který stále hledáme na mnoha jiných místech.

Žehnám Vám a vyprošuji vše dobré ve Vašich rodinách.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Milovaní, prožíváme čas naděje, která se projevuje v našich vztazích. Naší nadějí je sám Ježíš, který se rodí v našem srdci znovu a znovu a znovu. Někdy nám může připadat, že jsme stále v nějakém koloběhu, kdy se k Bohu přibližujeme a pak přijde chvíle, kdy nás hřích posune zase zpátky. Tento pocit je důležité opustit, proto, že již nejsme otroky hříchu, ale jsme synové a dcery živého Boha. Vnímat tuto identitu a žít v ní je velmi těžké. Těžké pro každého, kdo Boha vnímá jako soudce, policistu, dozorce. Těžké v samotné představě, kdy Bůh není nezištným láskyplným Otcem.

Možná by stálo za to se trochu podívat zpět a položit si otázku. 

• Uvěřil jsem nějaké lži o Bohu Otci?
• Byl mi můj táta dobrým otcem?

Jestliže nám náš táta nebyl dobrým vzorem Boží Otcovské lásky, pokuste se vašemu tátovi odpustit. A vzápětí poprosit Boha Otce o to, aby doplnil to, co nám náš táta nedal a uzdravil v nás ta bolavá místa. 

• Vnímáš, že jsi krásná? Že jsi šikovný a je na tebe hrdý? 
• Přijměme pravdu o sobě, že jsme stvořeni na Boží obraz a nekonečně nás miluje. 

Důkaz o Jeho lásce k nám můžeme zakoušet skrze narození Ježíše, které v tomto oktávu narození Páně prožíváme. Radost a pokoj ať prostoupí naše srdce a naplní ho hlubokým pokojem.

To nám v této době vyprošuji.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Cestou od postoje siroty k postoji synů a dcer

„Rozdíl mezi sirotkem a Božím synem je, že syn a dcera chce konat Boží vůli, ale sirotek naslouchá stále svým pravidlům ve svém srdci.

• My neměli po 7 let vlastní pokoj, a tak jsme nabídli hotel k prodeji a zavolal mi přítel, necítil jsem se tou dobou zrovna dobře, měli jsme sny co se s hotelem asi stane. Měli jsme velkou nejistotu ohledně hostů. A přítel mě poprosil o pomoc. Máme konferenci a měli jsme být na jednom místě, ale místo, kde jsme měli být, tak tam nemůžeme být.  A na tento týden byl hotel volný. Všichni byli na té konferenci. To co byla má představa, byla jak si užívám svou práci ve stroji. A tak jsem chtěl hloubit zákopy. A Viky říká můžeme být taky na konferenci. Znamenalo to my tam musíme jít. Musím odpočívat, a tak budu odpočívat. 
• Přišel řečník a hovořil, sedl jsem si na podlaze a já ne vždy to bylo dobré. Byl jsem unavený a sem tam jsem si zdříml. A jednou si mě zavolal a položil mi otázku. Pár slov může změnit nastavení našeho srdce. 
• Roberte čí jsi Syn? Jako čí syn se chováš? Koho respektuješ? 

Kým chceš být, abys byl jako On. Kdo dělá tu práci, kterou chceš podporovat. Je to pro mě důležité, protože pro tebe je to důležité. 

• Kdo tě může napomenout, aniž bys cítil kritiku. Kdo tě miluje tak, že mu důvěřuješ?

• Věděl, že jsem sirotek, ale chtěl vědět, jestli si to uvědomuji. 
• Váha toho byla jako když jsem poprvé uvěřil v Ježíše. 
• Vše, co ten muž říká je pravda. A i když jsem byl hádavý, tak mě to změnilo život.
• Jestliže nemůžete být synem a dcerou někoho koho můžete vidět, jak můžete být synem a dcerou toho, kterého nevidíme. 
• Neměl jsem s tátou žádný vztah, ale nikdo z nás nikomu nenaslouchal. Bez citů a vztahu.
• S tátou už jsem nemohl mluvit, protože zemřel. Ale bavil jsem se s mámou. Zavolal jsem jí a řekl jí, že s ní musím mluvit. Vyděsila se ale, uklidnil jsem jí.
  Vyrazil jsem za ní 5h a do civilizace, náš hotel byl v pustině. 
• Maminka říká –  prosím co se stalo? Maminka udělala to, co se dělá, když je nějaký stres, šla udělat čaj. (hasiči, lékař aj. – udělají ženy čaj) 
• Mami vím, že jsem nebyl dobrým synem po mnoho a mnoho let, mohl bych být odteď tvým synem, kterého miluješ. Řekla, že děkuje moc za to, co jsem jí řekl. Ona nikdy nepřestala být mojí mámou, ale já jsem přestal být její syn. A to je super. 
• Když tchýně přišla k nám, Viky nebyla ve své kůži a měla na sobě masku. Jakmile se časem setkali, maska zmizela a začali mít krásný vztah. 
• Přál jsem si, aby Otec řekl, že jsem rád, že jsem doma. A tehdy v mých myšlenkách jsem ho začal vidět a slyšet. Hovořil ke mně skrze Boží slovo, skrze situace. Byla tam jakoby zeď. Tehdy když jsem poznal, co je to být synem, poznal jsem, co je to být otcem. Je to jako noc a den, neznám-li jedno neznám ani druhé. 
• Jednou přišel policista ke dveřím, nemyslím si, že to jsou svědkové Jehovovi. Jste Robert Hoxar. Ano používáte bagr? Ano. A byl jste v té a té chráněné oblasti? Ano a máte na to povolení? Asi ne. A tady je třeba podepsat papír, kde je napsáno, že jste ho používal v chráněné oblasti. Tedy proč, musel jsem kameny, které bouře posunula k jezeru posunout zpátky, a aby to tu do zítřka nebylo, musel jsem použít ten stroj k tomu aby to neohrožovalo můj dům. A mohu se já zeptat Vás? Když ten vítr pohnul těmi kameny – je to trestný čin? Ne, a když jsem je vrátil na své místo tak to je trestný čin? Ano. Po chvíli zavře knihu a řekne, omluvte mě, že jsem vás zdržoval.
• Setkání na konferenci – vnímal jsem myšlenku, jestli chceš změnu národa, musíš změnit církev. Byli jsme na Oravě. Všude jsem hledal Anglikánského kněze a nic. Tak jsem byl za biskupem vysvětlit mu můj problém. Řekl jsem mu to a on mi řekl, že to můžeme dělat, 
• Biskup byl ze Žiliny, a zeptal se na příští kurz. Dovolil to dělat v jeho kanceláři. Pak jsme se setkali s dalšími biskupy (Tomáš Galas a Jan Babiak) a poznali jsme je jako otce, a povzbudili nás k napsání knihy. Byl to moment rozhodnutí ke vztahu a přijetí. Jeden kurz se 20 lidmi se stal kurz se 60 lidmi. Hlad je veliký po tomto. Je to víc. Může za to jedna otázka, která změní život.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Děti se dostávají na internet bez dohledu svých rodičů stále dříve. Virtuální svět je ale plný různých nástrah. S čím se děti na internetu běžně setkávají a jaký to může mít dopad na jejich vývoj?

Poslechněte si nový díl Klubu rodičů s psycholožkou Evou Švecovou. Mluvila s ní Andrea Šprochová.

Zdroj: https://www.podbean.com/ew/pb-2q34n-1338336

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Tak už se nám chýlí pomalu konec adventního času, prožíváme 3. radostnou neděli adventní, která má poukázat na to, že ať už se nacházíme kdekoliv na cestě našich životů, kdekoliv na cestě duchovního růstu, Bůh je na cestě vstříc k nám. On se nikdy nevzdává, ani nevzdá v zápase o naši duši a naši spásu. To nám může být nadějí, která v našem srdci vzbudí radost. Nejsme na nic sami. 

Ježíš řekl: “Kdokoli není proti nám, je s námi. Jestli nejsou s námi, jsou proti nám.”

Je důležité vnímat za jakých okolností se naše pravidla aplikují.

Sirotci si napíší mnoho pravidel, aby se vyhnuli konfliktům. A čím víc se setkává sirotek s druhými, pak se vytváří nová a nová pravidla, ale to nevede ke štěstí. To jak se lidé chovají, často vyplývá ze starého zákona sirotství. Často soutěží. Jestliže neznáme svou hodnotu, pak se jí snažíme hledat úplně v něčem jiném. 

Robert říká, že se velmi brzy naučil u 5letých dětí, že je musí nechat vyhrát. Aby si chtěli zase znovu hrát. Je dobré učit děti hrát a vyhrát. 

Jákob – je velmi soupeřivý, a napsal si hodně pravidel. Nemá dobrý vztah se svým otcem a bratrem. Naopak má dobrý vztah s maminkou. Mám-li v srdci napsáno Spravedlnost. Pak podle toho budu i jednat. Prvorozený získává v dědictví dvojnásobek. Tady přichází jeho chvíle, kdy bratr je na lovu a přijde a má velký hlad. Vidí slabost jeho bratra. Bratr po něm chce jídlo, ale Jákob si žádá jeho dědictví za misku čočky. Myslíte, že mu to bude stačit? Ne nestačí. A zjišťuje, že jeho otec chce dát svému synu požehnání, zjistí to a touží po něm také, proto podvede svého otce. Tady se bratr velmi nahněvá a nezíská si jeho srdce. 

Soupeřivci nemají nikdy pokoj. Každopádně Jákob je soupeřivec a jeho bratr ho chce zabít. Máme-li vadu na charakteru, Otec nám chce ukázat tuto chybu a pošle nám někoho, kdo má stejnou chybu. Jákob se jde setkat se svým strýcem, a bude lhát, zneužívat lidi. Jákob se zamiluje do své sestřenice a žádá ji po svém strýci. A tak jeho strýc mu říká, když budeš pro mě 7 let pracovat, dostaneš ji. Po 7 letech je svatba a párty, asi byli všichni hodně opilí, a během svatební noci Jákob najednou poznává podvod, dostal úplně jinou dívku, než chtěl. Vnímá podvod strýce, a říká že ho podvedl. A on říká, žádný problém. Pokud mi budeš sloužit dalších 7 let, tak dostaneš i tu druhou. Po 7 letech dostane i druhou, ale nemá klid. Uspokojí-li tu druhou, první naštve. Tedy Jákob se chce pomstít a vzít strýci zvířata a odejde i s jeho manželkami. Pak se potká s andělem, chce stále bojovat a zápasit o požehnání. Dobře, tak se popereme a já tě nechám vyhrát, nyní má Jákob poraněnou kyčel, ale je požehnaný. Jestli jste soupeřivci, kteří nezískávají svou hodnotu z nebe, a prohrajete, pak přestanete bojovat a začnete přežívat.

V bibli je jeden co přežívá – král Saul – velký muž. Jako král, bez srdce krále, nemá sebeúctu ani necítí lásku od Boha. Víme, že je synem od Kýše – říká „proč já?“ Jeho otec i obraz jsou velmi důležití. A i když se schovává, tak je pomazán. Začíná mít vztah s Bohem a vše se daří, ale stále má v srdci pravidla sirotka. Když přijdou opravdové starosti, tak začíná pochybovat. Přichází Obr, zabiják. Izraelci chtěli krále, který by za ně bojoval jejich boje. Takže se objeví Goliáš. Nyní je tu příležitost, jsme za tebou. Saul se podívá na Goliáše a dostane strach. Odejdou také válečníci a Saul se bojí, že ho zabijí. 

Tu přichází David a říká, že porazí Goliáše. A Saul se ptá jak? No porazil jsem Lva a medvěda. A Saul mu říká, dobře jdi a bojuj s ním, David vyhraje a najednou přichází závist. Při zpěvu oslavují Davida víc než Saula. Jestli budou chtít Davida za krále musím zabít Davida. Je to pravidlo v jeho srdci. Dám Davidovi svou dceru, a tím z něj udělám válečníka. 

Co se stane když nepřijímáme chválu a odměnu z nebe? Ocitneme se v depresi. Když sedíme a nejsme schopni nic dělat. Je to stav bez naděje. Jste na úplném dně. Osobně jsem to nenáviděl, když jsem měl deprese a druzí mě chtěli rozveselit.

I v bibli byl prorok, který měl depresi – Eliáš – taky soutěžil, kdo dokáže z nebe seslat oheň. Zápas mezi 400 Bálovými kněžími proti jednomu Božímu. Nějak jim to nejde, ale když se pomodlí, pak oběť i s kamenem byla sežehnutá. A tu přichází a nechá zabít 400 proroků. Potom říká králi, nyní jeď domů, protože bude pršet. Tu Eliáš běží rychleji než král ve voze, do Jizreeli. A tu se najednou ocitne v chybě (strach pohltil jeho srdce výhružkami o smrti) odešel do pouště, aby zemřel a čekal ve zlomeném srdci v depresi. Kdyby poslouchal dobrý hlas a věřil mu, tak je v pořádku. Eliáš nechá ostatní za sebou, nechtěl být s nikým. Když se Eliáš baví s Bohem, ptá se ho Bůh – „Co tu děláš Eliáši“? Zabili všechny proroky a nyní chtějí zabít mě. Nezabili Boží proroky, ale Bálovy. Jsme-li zlomení, vzpomeňme si na to, že druzí mají úplně jinou perspektivu než Vy. Nikdy nedělejte důležitá rozhodnutí, když jste zlomení. Jsou situace, kdy jsou lidé co ve zlomenosti opustili manžela, odešli z práce, odmítli druhé. Nikdy neměňte nic ve zlomenosti, ten stav trvá nějakou dobu, ale není věčný a stálý, jednou skončí.  I když říká Eliáš aby ho zabil, dává mu Bůh nové dva úkoly. Pomazat nového krále a nového proroka. Nikdo nemůže říct, že by královna zabila nebo Bůh. Ale byl vzat do nebe na ohnivém voze. 

Poslední stav srdce sirotka, který přijímají sirotci – necítím, žádnou hodnotu, a tak budu otrokem a budu to dělat, ale nechci nést za nic zodpovědnost. To však nefunguje. Nic nám nemůže pomoci, jestliže hledáte tu útěchu a pomoc ve světě. To však není dobré. Jestli rádi pozorujete lidi, tak jsme u jednoho z našich dětí viděli soupeřivost. Když vidíte, že to nefunguje, nebaví vás to, a po chvíli skončíte. A najdete si novou práci, a vše je do určité doby, pak ale něco dalšího přijde a nanovo. Jako Izraelci – drží se Boha vše je ok a pak si uvědomí, že je něco špatně nevede se jim a pak se zase obrátí zpátky. U Davida je něco zvláštního, miluje pravidla Boží, proto, že chrání před chaosem a anarchii. 

Vím, že když se pravidel držím, pak bude vše v pořádku. Jestliže vyžaduji od Boha, aby naplňoval mé touhy a potvrzení, nečekám to od lidí, pak se mohu proměnit v syna nebo dceru Otce.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio. 

Jako sirotek jsem se naučil velmi rychle oddělit od situací, které měly veliký emoční náboj. V pěti letech jsem musel být s podezřením na epilepsii hospitalizován v nemocnici. Vzpomínám si, že jsem rád chodil na pokoj č. 1 kde byli nejvážnější případy a našel tam přátele. Povídali jsme si, ovšem došlo k situaci, kdy jsme měli sedět při měření teploty. Já však chtěl kamarádovi naproti něco ukázat, slezl jsem z postel, teploměr projel celým pyžamkem na zem a rozbil se. To vedlo k tomu, že mě připoutali k posteli za trest. Již podruhé jsem se odpojil a kdykoli jsem byl v ohrožení odpojil jsem se. Má mysl byla nastavena tak, že mi je všechno jedno. Postoj sirotka vede často do extrémů v jednání. Buď je to rezignace na okolnosti. Nebo boj v okolnostech. Cesta od sirotka k Synovi je náročná, ale krásná. Protože srdce sirotka je kamenné. Srdce Syna a dcery je z masa. 

Dám jim nové srdce a do jejich nitra vložím nového ducha; odejmu z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby následovali mé zákony, zachovávali má přikázání a plnili je; budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Těm však, jejichž srdce následuje modly a ohavnosti, uvalím na hlavu jejich chování“ – praví Pán, Hospodin. Ez 11, 19-21

K tomuto procesu je však potřeba dát Bohu svolení, aby mohl toho medvěda z našeho sklepa proměnit v neškodného medvídka. 

U nás se odehrává veliká debata nad různými tématy. Někteří si myslí, že byste si měl právo zvolit si pohlaví. V nebi není pohlaví, ale na zemi to mnoho lidí prožívá smrtelně.

Na zemi si někteří národy myslí o sobě, že jsou ti nejlepší. V nebi nic jako rozdělení národů neexistuje. 

• Existuje dělení Ježíše na dvě skupiny. 
• A) ti jsou na živu – jsou to Boží děti, mají vztah s Otcem
• B) ti jsou mrtví – nemají vztah s Otcem, vidí ho jako soudce, jsou tedy sirotky

Ale nemyslí tím to, co my. Lidé dýchají ale jsou mrtví. 

• Muž přišel, aby pohřbil své rodiče, ale Ježíš mu řekl nech ať mrtví pohřbívají mrtvé. Lk 9:59
• Je to jako když padá angličan z věžáku a volá mu kamarád a ptá se ho „jak se máš?“ A on mu říká – Jsem v pořádku… ale padá a hrozí mu smrt. 
• Ježíš mu říká to slovo proto, že asi tuší, že by mohl sám zemřít, kdyby ho opustil.
• Jednou volají Ježíše, že Lazar je nemocný. Ježíš má ale plný diář. A dojde za 4 dny. Přichází Marie a Marta a zraněné mu říkají, že kdyby tu byl, Lazar by nezemřel. 

Ježíš ale říká, že není mrtví. Křísí Lazara a říká o něm, že je živý. Jan 11, 1-45

Robert říká, že byl dlouhý život sirotkem, ovšem lepší než jakákoliv věc na zemi, zajišťovat rodinu, starat se o její potřeby. Mám lepší vztahy než dříve, mám krásný vztah se svým otcem. Ovšem předtím jsem byl sirotkem. 

Sirotci v bibli vs. synové

Bůh nás neovládá, ale miluje nás. Dal nám svobodnou vůli, proto s námi může zažívat vztah lásky.

• Papoušek – zelený africký, ten pták pořád mluvil, a dostala ho od někoho jiného, a ten papoušek hodně sprostě nadával. Také napodoboval zvonění zvonku i telefonu. Naučil se i nové vyzvánění. I pípnutí trouby. Dělal jakoby naschvály. Tak se rozhodla ho naučit nové věci. Mám tě rád maminko – nezapomněl ty věci z dřívějška. Miloval jí, když jí to říkal? Ne. Jen opakoval to co se naučil. 
• Bůh nás má rád.
• Když jsem byl v práci tak jsem chtěl aby mě zaměstnanci měli rádi a zažili jsme spoustu legrace. Ovšem když jsem přišel domů, byl jsem pasivní. Když se setkala má manželka s kolegy, pak byl problém. Zjistil jsem, že se jinak chovám doma jinak v práci…
• Když lidé vidí masku, kterou chcete, aby druzí viděli tak to nebuduje dobré vztahy. 
• Když se snažíte uspokojit všechny kolem sebe, nebuduje to dobré vztahy. 
• Než jsem potkal Viky byli tři lidé Já Já Já. Ovšem bez schopnosti kultivovat dobré vztahy, celý život pak není klidný. 
• V Británii každý 6 dospělý v populaci navštěvuje lékaře ne s fyzickým problémem, ale s psychickým. 56% dětí ze tříd nežijí se svou biologickou mámou či tátou. Když Viky byla lékařka, nemohla se modlit s umírajícím. Také nemohla se modlit za děti a říci jim o Bohu. 
• 40% lidí sirotků mají pocit, že mají něco udělat o čem ví, že nemají dělat. 
• Uvědomím-li si to, pak s tím mohu naložit moudře a produktivně. 
• Žijete-li životem sirotka, zítra to změníme.

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

»Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, ‘aby se dívali, ale neviděli, slyšeli, ale nerozuměli. ‘Toto podobenství znamená: Semeno je slovo Boží. Na okraji cesty, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, potom však přichází ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále, to jsou ti, kdo s radostí slovo přijmou, když ho slyší, nemají však kořen; na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají. Co padlo do trní, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, ale pak jdou a dusí ho starostmi, bohatstvím a požitky, takže nedozrají k užitku. Co je pak v dobré půdě, to jsou ti, kdo to slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci a s trpělivostí přinášejí užitek. Nikdo nerozsvítí svítilnu a nepřikryje ji nádobou ani ji nedá pod postel, ale postaví ji na podstavec, aby ti, kdo vcházejí, dobře viděli. Nic totiž není skryto, co nebude zjeveno, a nic není utajeno, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. Dávejte tedy pozor, ať dobře posloucháte! Neboť kdo má, tomu bude dáno, ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co myslí, že má. «Přišla za ním jeho matka a příbuzní, ale pro množství lidí se k němu nemohli dostat. Oznámili mu: »Tvoje matka a příbuzní stojí venku a rádi by tě viděli. «Ale on jim odpověděl: »Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slyší a plní Boží slovo.« Utišení bouře; uzdravení posedlého v gadarském kraji.

Jednoho dne vstoupil na loď se svými učedníky a řekl jim: »Přeplavme se na druhý břeh jezera! «Odrazili tedy; a zatímco se plavili, usnul. Tu se snesla na jezero větrná bouře, vlny se hnaly přes ně a octli se v nebezpečí. Přistoupili proto k němu, budili ho a volali: »Mistře, Mistře, hyneme!« Probudil se, pohrozil větru a rozbouřeným vlnám, i ustaly a zavládlo ticho. Jim pak řekl: »Kdepak je vaše víra?« Oni celí ustrašení a udivení si mezi sebou říkali: »Kdo to asi je, že rozkáže i vichřici a vodě, a poslouchají ho? «Připluli do gerazenské krajiny, která leží naproti Galileji. Lk 8 kap.

Milovaní, zítra, v  neděli 20. 11. 2022 oslavíme slavnost Ježíše Krista Krále. V našem životě má každý určitou zkušenost s Ježíšem. Pro někoho je Ježíš jako lékař, když se modlil o dar zdraví a byl uzdravený. Pro někoho může být zase jako starší bratr, který pomáhá v náročnějších situacích a vyzývá k odvaze objevovat Otce. Pro někoho může být třebas i soudce, který vyčítá kdykoli klesneme. Nebo Pán našeho života, kdy jsme mu dali svůj život, aby nás vedl. Nebo podobný termín Král. My jsme nezažili dobu krále, panovníka. Ovšem dovídáme se o králích z pohádek. Ať už to byli moudří, pošetilí, sobečtí, násilničtí králové tak měli moc, kterou si ne vždy uvědomovali. Mohli dát život a mohli ho i vzít. I nám Bůh dává moc život dát nebo ho vzít. Slovo je velmi mocné, má moc proklít, i moc žehnat. Ne každý si to však vždy uvědomí a pak hrozí, že místo dobrořečení si budeme zlořečit. 

Ježíš je Král králů, Maria je Královna královen. A kdo jsme my. Jsme princové a princezny Božího království, kteří se připravují na panování. A jak se to učíme? Láskou k Bohu, k bližnímu a k sobě samému. Žít perspektivu Božího království už zde na zemi, je někdy těžké, zvlášť v dnešní době, kdy jako bychom žili ve tmě. Vyprošuji nám, abychom se dívali na hvězdu naděje, že to co děláme ať směřuje z temnoty a směřuje ke světlu. 

1. Dovolil/a jsem někdy Ježíši, aby byl mým Pánem a Králem?
2. Mám hezkou zkušenost s vyslyšenou modlitbou? 
3. Snažím se chválit Boha svým životem?

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Dobrý charakter se tvoří za špatných okolností

Ezau pojal hořkost vůči svému bratru Jakubovi kvůli požehnání, jež mu otec udělil. Řekl si: „Teď se blíží doba smutku za mého otce, ale potom svého bratra Jakuba zabiju.“Gn27,41.

A Ezau mu běžel naproti, objal ho, padl mu kolem krku, políbil jej a oba plakali. Gn33,4

Bolest, která má smysl, tak se dá vydržet, ale bolest, která nemá smysl, tu nelze vydržet. O tom bude dnešní téma. Uvedu dva příklady ze života. První je ze školy. Jak už jsem zmínil, v první třídě jsem vlivem léků byl velmi utlumený a nebyl schopen delší pozornosti. Jednou si mojí sestru zavolala učitelka a zprvu jsem ji neslyšel, ale pak jsem slyšel každé slovo „vidíš on vůbec nereaguje, neslyší, potřebuje jít do zvláštní školy.“ Tato slova znamenala pro mě odmítnutí. Mohlo mi být tak 7 let a tato slova jsem si uložil do srdce jako pravidlo – „Každá autorita, která tě odmítne a nepřijme, v mém srdci nebude mít místo.“ Během života jsem zjistil, že toto pravidlo není pravidlem Božím, ale pravidlem špatných okolností. Bůh mě však vedl, učil a stále učí mít rád a vážit si i autorit, které jsou samy zraněné i přesto, že ubližují. Autorita není to, co bychom nazvali manipulací, ovládáním a kontrolou. To je potřeba si uvědomit. Pravá autorita vychází ze srdce milujícího a touhou vést. Problém nastává, když autorita ztratí touhu jít dál, ustrne na místě a ztratí ideál a smysl proč žít, proč se snažit. A proč je to problém? Protože každý, kdo se snaží žít s Bohem na plno, bude pro ni veliký problém. Může to být rodič, učitel, kněz, biskup. Každý má autoritu, ale ne každý dokáže vést druhé, třebas i proto, že ho to nikdo nenaučil, nebo sám nechce. Nebezpečí tohoto postoje pak můžeme vidět v následujícím.

Ztráta smyslu života je v každém věku krizí. Když jsme se přestěhovali a já nastoupil do nové školy ve druhé třídě s jinou paní učitelkou a žáky.  Jak už to bývá, byl jsem jiný (svůj) a ne přijatý učitelkou ani žáky. Jako bych nebyl schopen vnímat lásku, uzavřel jsem se do sebe a prožíval vlastní bezpečný svět, kde byl Někdo a já. Ten bod poznání Boha podruhé v životě nastal na bazéně. Měli jsme se naučit vyplavat z hloubky. Byl tam plavčík, který měl tyč a podával ji dětem, které skočily do hloubky, aby se nebály a byly schopné vyplavat s pomocí té tyče nebo samy. Já si ve druhé, nebo třetí třídě, řekl „jestliže mi nepodá tu tyč, tak nevyplavu“. Skočil jsem a šel pomalu ke dnu, chvíli jsem hledal tyč a měl přitom zavřené oči. A tyč nikde. Tak jsem si začal přemítat komu na mě vlastně záleží? Má mě vůbec někdo rád? Tehdy jsem to vůbec necítil. Potápíte se a říkáte si jaké to asi bude. A v tu chvíli jsem slyšel hlas „Víš bude to lepší, ne hned, ale bude to lepší.“ Chvíli jsem se zarazil a říkal si, co to bylo? A pak to slovo přišlo znovu „Bude to lepší, ne hned, ale bude to lepší“ a pak mi řekl „otevři oči“, já je otevřel a ta tyč tam byla. Už jsem ji nepotřeboval, protože jsem uvěřil tomu hlasu a věděl, že jsem schopný vyplavat na hladinu. Tehdy jsem si zvolil život a ne smrt. Nebyl jsem tehdy ještě pokřtěný, ale Bůh si mě vedl a vychovával. 

Myslím si, že během života si každý z nás v určitých situacích, když procházíme těžkými okolnostmi potřebuje zvolit život v Ježíši Kristu. 

Pojďme se podívat na dva úhly pohledu

1. Část semináře jsme Vám chtěli říct, že Bůh má dobrou náladu. Raduje se z nás, a pokud tomu budeme věřit tak to zlepší i naši náladu.
2. Procházíme trablemi starého a nového zákona, které nám mohou bránit vnímat tento rozměr v první části.

Otec po nás žádá, abychom skutečně odpustili, jenom problém je, že odpuštění není fér. Někdy nám může vyjít na mysl, že když je Bůh tak dobrý, miluje mě a je všemohoucí, tak proč je můj život tak těžký? Možná mě nemá rád tak jak se říká. A lidé s tím zápasí. Je zde však možnost jiného úhlu pohledu, kdy ze špatných okolností můžeme získat dobré okolnosti. 

Jako tomu bylo s Ezauem a Jakubem. Jakub nespravedlivě okradl Ezaua o otcovo požehnání, také o manželky a ovce a proto vůči němu bratr ve svém srdci zahořkl. A přál si ho zabít. Když už se schylovalo k setkání, tak si Jakob při rvačce s andělem poranil kyčel a kulhal. Byl kulhajícím starcem. Když ho Ezau viděl, pronikla jím lítost nad svým bratrem a objali se. Přečtěte si z knihy Genezis tento krásný příběh a pokuste se najít kdo je Váš Ezau, nebo Jákob.

1. Vyjádřil jsem někdy Ježíši, že ho mám nadevše rád a že si volím jeho jako Pana a Spasitele svého života? Jestliže ne, nevadí, pokuste se o to někdy při adoraci, najděte si ten čas.
2. Zakouším nějakou bolest, která je nesmyslná? Proč?
3. Jsem schopen/na obětovat bolesti a tíhu svého života Bohu?
4. Kde jsem se zastavil na cestě s Bohem, v jaké okolnosti jsem rezignoval?

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Nejprve si poslechněte toto audio.

Dále řekl: »Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: ‘Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.’ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: ‘Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!’ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.’ Ale otec nařídil svým služebníkům: ‘Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!’ A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: ‘Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.’ Tu se starší syn rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: ‘Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!’ Otec mu odpověděl: ‘Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.’«

Zamysli se / Odpověz si upřímně na tyto otázky:

1. Popros Ducha Svatého, aby Vám ukázal to na co se hněváte.
2. V kterém ze synů vidíte samy sebe? 
3. Kdy jste uvnitř svého srdce naposledy cítili „to není fér“?
4. Hovoříte spolu (s manželem/kou) o tom, co uvnitř prožíváte? Od srdce k srdci?
5. Je v mém slovníku slovo promiň, omlouvám se, miluji tě?

Bůh žije ve mně i v Tobě. My jsme chrámy Ducha Svatého. Jestliže si skutečně uvědomíš tuto pravdu, že jsi nositelem živého Boha, pak se ti nikdy nemůže stát, že by sis připadal/a méněcenný/á. Rozdíl mezi služkou a dcerou je v srdci a jeho nastavení. Tedy kdekoliv přicházíme měli bychom; být ustanoviteli Božího království. Nepřítel zná tuto taktiku, proto je jeho cíl zničit naši identitu Božích dětí.

Pavel nám říká, že Bůh nechce sluhy, ale dcery a syny. Žít v takovémto uvědomění je jako ryba a její zkušeností je život ve vodě, pohybuje se v ní, žije v ní, dýchá v ní. každá ryba, žije ve vodě, ovšem ryba která zakusí sucho se nikdy nepodělí s touto zkušeností. Jak by to mohlo vypadat, kdybychom plně věřili a žili v té přítomnosti a realitě Božích synů a dcer…

Jedno malé slovo může změnit nastavení a pohled na sebe. Přijímáš-li Boží lásku a čerpáš z ní, pak začne proměňovat tvé srdce.

Žalm 55 – je o hněvu.

Reakce na hněv 

1. Zamrznutí = Probírání
2. Strach = Stažení/boj
3. Útěk = Popření

Představte si procházku v lese, jdete a tam Vás bodne včela. Kleknete si k té včele a reagujete „promiň mi to prosím“ nechtěl jsem abys mě bodla a odpustím ti. Ona odpoví Bzzz. (včela reaguje). Včela má pravidlo „Jsi-li vyděšená tak bodni.“

Pokračujete dál a projdete trnitým keřem, a doškrábete si nohy. Obrátíte se ke keři a řeknete, odpouštím ti za to, že jsi mě podřel. Keř ani nepřemýšlí, je jeho statická přirozenost. 

Když nám člověk ublíží, on nad tím neuvažuje, udělá to kvůli prolomení pravidla v jeho srdci a udělal to proto, že se bál.

Jak řešit hněv?

Žl4, 5,6

Ef4, 26 ,27,29, 32-32.

1. Přiznat si, že jsem nahněvaný
2. Nehřeš – co děláš když hněv přichází? (počítej než se uklidníš, nebo se modli růženec), neboj se napsat si to na papír, nebo si dej pauzu a odejdi na chvíli z té situace. Neprojevuj agresi násilím, chceš-li uvolnit páru najdi si boxovací pytel, polštář, nebo se v lese vyřvi se. 
3. Najdi si v srdci ticho a nalezni v něm pokoj. Projdi si, co se událo, a popros Otce ať ti ukáže, co se událo. 

Když jsem procházel náročným obdobím, tak jsem poprosil o modlitbu přátele. Když se za mně modlili, uvědomil jsem si spousta situací, které byli nefér. Šikana, rodiče, kteří mě nechápali, Bůh, na kterého jsem se hněval a mnoho dalšího. Pak se mě zeptal jeden z přímluvců, „mohl by jsi prosím odpustit Bohu, za to co dopustil ve Tvém životě?“ Hořce jsem se rozplakal, jak mohu odpustit Bohu, když je Bůh? A pak jsem to pochopil. Když jsem se hněval, byla jakoby bariéra mezi mnou a Bohem, která znemožňovala vnímat Otcovu lásku. Proto vystoupil a poprosil za odpuštění z lásky ke mně, aby nic nebránilo, cítit Jeho lásku z mé strany. Pochopil jsem, že když se hněvám, tak nejsem schopen milovat opravdově.

Chtěl bych vás pozvat na cestu odpuštění a smíření. Je to cesta, která může změnit Váš život. Jestliže by kdokoliv potřeboval modlitbu, můžete se obrátit na kohokoliv, komu důvěřujete, aby se s vámi modlil a prošel s Vámi tuto cestu odpuštění. Žehnám Vám k tomu a vyprošuji milost a dar vedení Ducha Svatého. OPA

P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

• Popros Ducha Svatého, aby Vám ukázal to na co se hněváte.
• V kterém ze synů vidíte samy sebe?
• Kdy jste uvnitř svého srdce naposledy cítili „to není fér“?
• Hovoříte spolu (s manželem/kou) o tom, co uvnitř prožíváte? Od srdce k srdci?
• Je v mém slovníku slovo promiň, omlouvám se, miluji tě?

Nejprve si poslechněte toto audio.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil; stvořil je jako muže a ženu.
Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad mořskými rybami, nad nebeskými ptáky i nade všemi živými tvory, kteří se pohybují po zemi.“
Bůh dále řekl: „Hle, k jídlu vám dávám na celé zemi všechny rostliny tvořící semena a všechny stromy, které plodí ovoce uvnitř s jádry. Též veškeré divoké zvěři, všem nebeským ptákům, všemu, co se pohybuje po zemi a má v sobě dech života, dávám za pokrm všechny zelené rostliny.“ A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den šestý.
Gn 1, 19-31 

Svět byl stvořený jako nádherný a dokonalý. Stvořený byl pro člověka samotným Bohem. V zahradě vidíme první dějství života. Je to láska Boha k člověku, která se projevuje kreativitou v lásce. Dědičná vina způsobila to, že ne vždy jsme schopni vidět, nebo slyšet a poznat Boží vůli. 

My však máme možnost vidět i slyšet Boží hlas. Jsou to naše sny, využít vlastní představivosti k tomu, abychom mohli Boha vidět a slyšet jeho hlas. Každý z nás může vstoupit do zahrady, tam kde přebývá Bůh. 

Někdy naše zahrada může vypadat temně, zde je příhodné pozvat Ducha Svatého a zeptat se, jestli není potřeba někomu odpustit v mém okolí. Odpustím-li tomu, který mi ublížil, pak to pusté místo v naší zahradě může najednou vykvést a proměnit se v nádherný kout zahrady. Pokud by jste potřebovali s krokem odpuštění pomoci modlitbou, je možné se osobně a konkrétně domluvit. Vyprošuji nám, ať stále více zakoušíme blízkost Toho, který si nás zamiloval.

+ P. Mgr. Pavel Obr
+420 736 134 861

Uvěřil/a jsem tomu, že se Bůh se mnou nebaví?

Podařilo se mi už setkat s Otcem v zahradě?

Je pro mě bezpečné setkat se s Ježíšem, nebo s Otcem?

Nejprve si poslechněte toto audio.

Kristus však je věrný jako Syn nad jeho domem. A ten jeho dům jsme my, když si ovšem až do konce pevně uchováme radostnou důvěru s hrdostí na to, v co doufáme. Jak říká Duch svatý: “Až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce, jako kdysi na místě vzpoury, jako v den pokušení na poušti; tam mě vaši otcové pokoušeli a chtěli důkazy, ačkoli čtyřicet roků viděli, co jsem konal.”
Židům 3, 5- 8

Zatvrzelé srdce není schopné milovat. Bůh nás vede abychom hledali v našem srdci místa, které krvácí a dovolili Ježíši, aby je uzdravil. Během života jsme si mohli vystavět obranné mechanismy, veliké pevnosti, které nás mají chránit.

Někdy můžeme z našeho srdce vytvořit bitevní pevnost, kdy kdokoli se přiblíží k nám a chce nám projevit lásku bude sestřelen a zraněn. Často to děláme, aniž bychom si to uvědomovali.

Bůh mi v určitou chvíli ukázal, že mám takovouto pevnost (díky šikaně, odmítnutím, soudům druhých lidí), která byla veliká (obří) a kdokoli se přiblížil, byl sestřelen. Ježíš mě pozval na cestu, jestli mu dovolím tuto pevnost zničit. Poprosil mě také, zda by mohl být On tím strážcem mého srdce. Po nějakém čase jsem mu to dovolil a on mi pak ukázal, jak pevnost mizí v písečném víru a zaniká. Byl to pro mě krásný důkaz Boží přítomnosti v mém životě. Již jsem nemusel být ten, který čeká na ránu, ten, který dává rány, ale mohu být ten, který je milován a může se učit opravdově milovat. Přeji nám všem, abychom se snažili vnímat, že Bůh je přítomný v každém okamžiku našich životů.

Chce abychom s ním měli krásný a plný vztah. Otevřeme svá srdce a dovolme Duchu Svatému, aby v nás pracoval.

Čím je mé srdce naplněné v tuto chvíli? Přísloví 4, 23

Co mi bere pokoj? 

Hněvám se na Boha?

Mám také z mého srdce pevnost?

• Nemusím být silná/ý
• …